Jiří Haager se narodil v Praze během Druhé světové války. Mluvil o sobě jako o válečném dítěti. Byl skromný na své potřeby, snažil se šetřit a k šetřivosti nabádal i své podřízené. Ve svých patnácti letech požádal rodiče o peněžní částku, která na něj v domácnosti připadá, že si bude hospodařit sám. V útlém věku se tak naučil samostatnosti. Po otci zdědil lásku a vlohy k fotografování. Věnoval se i sportu, jeho disciplínou byl vrh koulí. Vystudoval biologii na Univerzitě Karlově, kde se věnoval ekologii lesního edafonu. Pozoroval chvostoskoky a jejich aktivitu v půdě v průběhu celého roku. Jak řekl pro rozhovor v Žít Teplice v únoru 2015: „Byl jsem cvok od malinka – býval jsem doslova obalený zvířaty a rodina mě v tom naštěstí podporovala. A pak stačila návštěva tropů, moment, kdy jsem pochopil, že kytky jsou stejně báječné bytosti jako zvířata.“ Do botaniky se zamiloval až ve svých 30 letech, kdy se účastnil první expedice do Jižní Ameriky. Okouzlily ho epifytní rostliny a od té doby se zabýval výhradně tropickou botanikou. České rostliny ho tolik nepřitahovaly a českou flóru příliš neovládal. Anna Frolíková vzpomíná na úsměvnou historku, kdy jí s nadšením vyprávěl, že pro ní našel skvělý půdopokryvný pryskyřník Ranunculus repens a ona ho zklamala tím, že si ho může narýt hromadu za plotem botanické zahrady.
Pracoval v Muzeu Vysočiny v Jihlavě. Své literární nadání využil dalších 14 let ve funkci výkonného redaktora časopisu Živa. Pro časopis Živa napsal přes 60 popularizačních článků věnujících se tropickým rostlinám včetně orchidejí a rostlin vhodných pro pěstování jako pokojovky, které byly v té době málo známé. V podniku Sady a lesy města Prahy se věnoval inovaci sortimentu pokojových květin, v roce 1987 se stává vedoucím Introdukční a biofondové sbírky tropických rostlin v Botanickém ústavu Akademie věd (tehdy ČSAV) v Průhonicích. Říkal, že ať měl k dispozici jakkoliv veliký skleník, vždycky ho dokázal velice rychle zaplnit. Účastnil se několika konferencí botanických zahrad a Marie Sternthalová vzpomíná, jak na ně jezdil oblečený v exotických košilích a jeho vyprávění z dalekých cest všichni přímo hltali. Není divu, bylo to v době, kdy se běžný smrtelník do Vietnamu nebo do Střední Ameriky nedostal.
Rok učil na soukromém gymnáziu. Studenti a studentky k němu měli velkou důvěru a svěřovali se mu i s osobními problémy. Někteří z nich jej navštěvovali i po desítkách let. Jezdili za ním do Teplice a on si jejich přátelství nesmírně vážil. Nicméně po roce učitelství nechal, protože si neuměl představit, že by každý rok měl učit to samé. Od roku 1994 do roku 2001 byl ředitelem Botanické zahrady hl. města Prahy. V roce 2002 se stal ředitelem Botanické zahrady Teplice, kterou postupně proměnil v moderní botanickou zahradu. Osobně neznám jiného člověka, který se zasloužil o rozvoj dvou botanických zahrad a stavbu dvou velkých skleníků.
V rozhovoru pro Žít Teplice řekl o budování botanické zahrady toto: „Byla to krásná práce a málokdy mi do ní kdokoliv mluvil. Za to jsem vděčný. Návštěvníci by jistě uvítali, kdyby to šlo rychleji, ale vytvořit zahradu dá skutečně spoustu práce – a s počtem lidí, které si můžeme dovolit je to obří dílo.“
Během svého života se zúčastnil řady přírodovědeckých expedic do Latinské Ameriky a jihovýchodní Asie. V roce 1973 se stává členem a později vedoucím skupiny Orchidea, která vznikla při Svazu ochrany přírody a krajiny. S touto expediční skupinou navštěvuje třikrát Mexiko, dále Venezuelu, Kolumbii, Peru a Ekvádor, jižní Indii a severní část Vietnamu. S vulkanologickou skupinou pracuje v letech 1981 a 1982 v Ekvádoru a na Galapágách. „Galapágy a Sokotra jsou pro biologa neskutečně zajímavá místa, cenná je tam každá vteřina. Měl jsem to obrovské štěstí, že jsem zažil v Ekvádoru i v Mexiku ještě velké plochy neporušené přírody, které již dnes neexistují.“ S Botanickou zahradou hl. m. Prahy navštívil Guatemalu, Nikaragui a Vietnam, s Botanickou zahradou Teplice pak Sokotru a pětkrát sbíral rostliny v Chile.
V botanické zahradě vstával brzy ráno a rád se procházel zahradou ještě dříve, než přijdou zaměstnanci a první návštěvníci. Denně mu s železnou pravidelností volala jeho žena a on ji do telefonu oznamoval: „Eště žiju!“ Pak pracoval ve své kanceláři obvykle bez přestávky na jídlo. Říkal, že se o své zdraví stará tak, že se o něj nestará (použil jiný, peprnější výraz). Tvrdil, že má dost silnou vůli na to, aby přestal kouřit, ale nebude to dělat proto, že by se u toho trápil. Na začátku jeho působení v Teplicích prospal krádež traktoru. Nejvíce ho však rozladilo to, že mu ukradli i cigarety a on si nemohl v rozčílení zapálit.
Expedice
1973 Mexiko, Kolumbie, Peru a Ekvádor
1974 Indie
1976 Vietnam
1977 Mexiko
1979 Mexiko, Venezuela
1981 Ekvádor a Galapágy
1991 Mexiko
1995 Španělsko
1997 Nikaragua, Guatemala
1999 Vietnam
2003 Jemen, Sokotra
2004 Vietnam
2010 Chile
2011 Chile
2012 Chile
2013 Chile
2015 Chile
Odborné publikace
Haager J.R., Haagerová E. (1970): Beitrag zur Rhizopodenfauna der Tschechoslowakei (Rhizopoda, Testacea). - Acta Univ. Carol. - Biologica 1969: 1 - 10.
Haager J.R., Haagerová R., Rejmánek M. (1980): Succession of the Plant Communities on Paricutín Volcano, Mexico. - Amer. Midl. Ecol.
Haager J.R., Jeník J. (1984): Stanhopea tadeasi - A New Orchid From the Ecuadorian Andes. - Orch. Dig., Vol. 48, No. 5: 183 - 186.
Haager J.R., Jeník J.(1984): A New Aroid in the Ecuadorian Andes: Chlorospatha madisonii. Preslia, Praha, 56: 165 - 167.
Haager J.R. (1991): Anthurium hagsaterianum - A New Aroid From Guerrero, Mexico. -Preslia, Praha, 63: 119 - 121.
Haager J.R., Croat T.B. (1991): description of Anthurium sarukhanianum sp.n. in: A Revision of Anthurium Section Pachyneurium (Araceae). - Ann. Missouri Bot. Gard. 78: 719 - 720.
Haager J.R. (1993): Some New Taxa of Orchids from Southern Vietnam. - Orch. Dig. Vol.57, No.1: 39 - 44.
Knihy
Haager J. R., Husák Š. (1979): Žijeme s květinou. - Academia, Praha, 177 pp.
Haager J. R. (1979): Plantes de la maison. - Gründ, Paris, 280 pp.
Haager J. R. (1980): The Hamlyn Book of House Plants. - Hamlyn, London, 280 pp.
Haager J. R. (1980): Izbové rastliny. - Príroda, Bratislava, 280 pp.
Haager J. R. (1981): Tiden´s stora bok om rumsväxter. - Tidens Főrlag, Stockholm, 280 pp.
Haager J. R. (1982): Kapesní atlas pěstovaných exotických rostlin. - Praha, 304 pp.
Haager J. R. (1984): Rośliny ozdoba domu. - Warszawa, 280 pp.
Haager J. R. (1984): Zimmerpflanzen. - Dausien, Hanau, 280 pp.
Haager J. R. (1986): The House Plant Book. - Galley Press, London, 280 pp.
Haager J. R. (1988): El gran libro de las plantas de interior. - Susaeta, Madrid, 280 pp.
Haager J. R., Jeník J. (1988): Galapágy - zázrak v Pacifiku. - Albatros, Praha, 242 pp.
Haager J. R. (1989): Rostliny pro suché byty. - Panorama, Praha, 36 pp.
Haager J. R. (1990): Piante de la casa. - Fratelli Melita Editori, La Spezia, 280 pp.
Haager J. R. (1992): Mieszkanie v kwiatach - moje hobby. BGW Warszawa, 280 pp.
Haager J. R. (1992): Pokojové rostliny. - Praha, 247 pp.
Haager J. R. (1994): Slunečná zákoutí. - Egem, Praha, 128 pp.
Haager J. R. (1992): Zelená zákoutí. - Egem, Praha, 128 pp.
Haager J. R. (1992): Miniaturní tropy. - Egem, Praha, 128 pp.
Haager J. R. (1994): Plantes tropicales. - Gründ, Paris, 128 pp.
Haager J. R. (1994): Coins de la soleil. - Gründ, Paris, 128 pp.
Haager J. R. (1994): Coins de verdure. - Gründ, Paris, 128 pp.
Haager J. R. (1995): Boeiende planten. - R & B, Lisse, 128 pp.
Haager J. R. (1995): Zonnige planten. - R & B, Lisse, 128 pp.
Haager J. R. (1995): Tropische planten. - R & B, Lisse, 128 pp.
Haager J. R., Ottová R. (1999): Orchideje v bytě. - Ottovo nakladatelství, Praha, 126 pp.
Haager J. R. et Rybková R. (2002): Nejkrásnější letničky našich zahrad. – Praha, 256 pp
Haager J. R. et Rybková R. (2011): Atlas pokojových rostlin – Ottovo nakladatelství, Bratislava.
