Venkovní expozice se rozkládá na celkové ploše 1,5 hektaru a během jednoho dne tak v botanické zahradě můžete procestovat téměř celý svět. Stejně jako skleníková expozice je celý areál rozčleněn geograficky na jednotlivé oblasti Země.
Mexiko je jednou z biologicky nejrozmanitějších zemí světa. Vegetace Mexika je v suchých a teplých oblastech tvořena lesy (ve vyšších polohách borové, v nižších dubové) a suchými křovinami s vysokým zastoupením kaktusů (Cactaceae). Vývojové centrum zde má rod agáve (Agave) a ve vegetaci jsou hojně roztroušené rostliny z čeledi hvězdnicovitých (Asteraceae) – aksamitníky (Tagetes) a další známé rody (slunečnice – Helianthus, jiřina – Dahlia, krásenka – Cosmos, ostálka – Zinnia). Bohaté zastoupení má i rod šalvěj (Salvia). V expozici můžete obdivovat mrazuvzdorné juky (Yucca), které vykvétají na začátku léta, stejně jako opuncie hnědoostné (Opuntia phaecantha). Z Mexika pocházejí i dnes běžné papriky, kukuřice a rajčata.
Jihoamerický stát Chile, táhnoucí se 4 500 km podél pobřeží Tichého oceánu od hranic s Peru a Bolívií až k Ohňové zemi (o niž se dělí s Argentinou), je nesmírně vegetačně pestrý. Na severozápadě leží nejsušší místo na světě – poušť Atacama. V některých místech naprší jen 2 mm srážek ročně, jinde ještě méně a vydatnější srážky přicházejí přibližně jednou za dvanáct let. Pro celou Jižní Ameriku jsou typické rostliny bromeliovité (Bromeliaceae). Zde rostoucí Puya berteroniana dosahuje v květu až tří metrů výšky a z třiceti chilských bromélií patří k těm největším. Dominantou jsou i vysoké trávy (Cortaderia), spojené s vzácnými vlhkými místy. K hojně zastoupeným rodům patří keřovité Senna, sukulentní šruchovité Cistanthe, kaktusy, šťavely a Nolana.
Podhůří And Peru a Argentiny by se dalo charakterizovat vlhčím klimatem, které vyhovuje jinému složení rostlin, než naleznete v expozici pouště Atacama. Některé drobnější druhy rostlin jsou jednoleté, většina z nich je vytrvalých. Na suchých svazích roste pantoflíček (Calceolaria), jež zdobí expozici svými charakteristickými květy, po kterých dostal rod i své české jméno. Z dalších rostlin jmenujme badil (Sisyrinchium), který je příbuzný návštěvníkům dobře známým kosatcům nebo loasa (Loasa) s žahavými chlupy na stonku a listech.
Capensis neboli kapská rostlinná říše se nachází na jihu Jihoafrické republiky. Květena je nesmírně bohatá a na malém území (vymezeném okolními horami od vnitrozemí) se vyskytuje 9 000 druhů rostlin s 69% endemismem. Celá oblast je charakterizovaná středozemním typem klimatu s vlhkými a mírnými zimami a suchými teplými léty. Typickým vegetačním krytem je fynbos tvořený stále zelenými křovinami. Jiným vegetačním typem je renosterveld, kde dominují hvězdnicovité rostliny (Asteraceae) a četněji jsou zastoupeny sukulenty z čeledi kosmatcovitých (Aizoaceae). Pro suché oblasti, tzv. Karoo, jsou příznačné aloe, které mají v jižní Africe centrum diverzity. Na kapskou říši navazují horské stepní oblasti Dračích hor v Jihoafrické republice a Lesothu.
Středozemí nebo Mediterán (lze se setkat s termínem Středomoří) vymezuje oblast okolo Středozemního moře. Charakteristické jsou mírné vlhké zimy a horká suchá léta. Základ mediteránní vegetace tvoří porosty tvrdolistých dřevin (zejména keřů, tzv. macchie). Typickou čeledí jsou hluchavkovité (Lamiaceae) – kdo by neznal levandule (Lavandula), šalvěje (Salvia), mateřídoušky (Thymus) a další rostliny obsahující vonné silice. Další charakteristickou složkou jsou cibuloviny přežívající horká mediteránní léta zatažená pod zem, jejichž květy se objevují na jaře či na podzim.
Sušší oblasti Severní Ameriky v Kalifornii jsou reprezentovány záhonem v okolí centrálního trávníku. Dominantou jsou nejrůznější traviny (Poaceae) tvořící prérie a hvězdnicovité rostliny (Asteraceae) s oblibou pěstované jako trvalky – rudbekie (Rudbeckia), třapatky (Echinacea), ostálky (Zinnia) či krásnoočka (Coreopsis).
Kyselomilnou a převážně vlhkomilnou flóru Severní Ameriky reprezentuje sekce rašeliniště a vřesoviště. Na malém rašeliništi rostou masožravé špirlice (Sarracenia), které do svých důmyslných pastí chytají hmyzí kořist, aby si přilepšily na jinak velmi málo úživném území. Celý biotop doplňují vřesovcovité rostliny (Ericaceae) – např. klikva velkoplodá (Vaccinium macrocarpon).
Stínomilné severoamerické rostliny, tvořící podrost listnatých lesů, lze nalézt v sekci hajních rostlin.
Rostlinám Asie se věnuje hned několik různých oddělení ve venkovní expozici. Suchomilné a teplomilné rostliny jsou vysázeny v sekci jihozápadní Asie. Rostliny s oceanickou tendencí rostou v blízkosti vodní plochy, kde v červnu rozkvétají denivky (Hemerocallis), kterým je věnována i samostatná sekce v blízkosti arboreta. Hajní rostliny jsou osázeny pod vzrostlými stromy lemujícími areál zahrady. V létě rozkvétají orientální máky (Papaver), silenky (Silene) a letní zahradu zdobí kulatá květenství česneků (Allium). Vlhkomilné zástupce lze nalézt na společném euroasijském rašeliništi.
Pro nás nejvzdálenější kontinent je často spojován se subtropickými a tropickými rostlinami, které se dají s obtížemi pěstovat ve skleníkových podmínkách. Některé jižně položené oblasti (např. Tasmánie nebo Nový Zéland) hostí unikátní flóru, která se za určitých podmínek dá pěstovat v naší venkovní expozici. Nejotužilejší stromovitou kapradinou v našem létě je diksonie antarktická (Dicksonia antarctica) pocházející z Tasmánie. Až z Chile sem zasahují bedrničky (Acaena), rod růžovitých (Rosaceae) rostlin s ježatými plody.
V expozicích nezapomínáme ani na evropskou, potažmo středoevropskou flóru reprezentovanou hajními a vlhkomilnými rostlinami, které najdeme na rašeliništích. Na jaře, kdy nejsou olistěné stromy, rozkvétají cibulnaté a hlíznaté druhy a vytvářejí jarní aspekt. V drobné expozici nazvané „Česká zahrádka” jsou vysázeny další, převážně stínomilné rostliny, jakými jsou např. hvozdík kartouzek (Dianthus carthusianorum) či smolnička obecná (Lychnis viscaria).
Skalka neboli alpinum se snaží napodobit reálné horské biotopy ve volné přírodě vysazením rostlin osidlující tato někdy nehostinná prostředí. Rostliny se musí vypořádat s krátkou vegetační sezonou, nadměrným osluněním a nedostatkem vláhy. Skalničky jsou vysázeny na skalce lemující skleník (zejména skalničky Evropy, střední Asie a Severní Ameriky) a centrální trávník (zejména jižní Evropa, Asie, Čína a Severní Amerika). Nechybějí ani endemické rostliny určitého území (tzn. nerostou nikde jinde), jako jsou řecké ostrovy (Kréta) či pohoří (Kavkaz). Choulostivější skalničky pak naleznete v novém chladném skalničkovém skleníku.
Dvě expozice, které spolu silně souvisejí, se nezaměřují na představení určitého biotopu, ale věnují se rostlinám s určitým užitkem. V blízkosti australské a novozélandské flóry naleznete malý koutek s jedovatými rostlinami, jakými jsou náprstníky (Digitalis), rulík zlomocný (Atropa bella-dona) či skočec obecný (Ricinus communis). Za administrativní budovou a cukrárnou se nachází tzv. bylinková zahrádka představující známé i méně známé druhy léčivých a užitkových rostlin.
Parkové ploše dominuje zadní části venkovní expozice s výsadbami nejrůznějších listnatých i jehličnatých keřů, hortenzií (Hydrangea) a pěnišníků (Rhododendron). Zajímavá je i růže, pojmenovaná ‘Gruß an Teplitz’, vyšlechtěná v roce 1897 rakousko-uherským pěstitelem Rudolfem Geschwindem, jejíž název by se dal přeložit jako „Zdravím Teplice”. Je to jediná venkovní rostlina, jež má ve svém názvu právě lázeňské město Teplice.
Některé rody zahrnují nespočet druhů a forem. V naší zahradě si tak můžete prohlédnout kolekci denivek (Hemerocallis), devaterníků (Helianthemum), dlužich (Heuchera) a kakostů (Geranium).
Ze vzrostlých stromů může návštěvníky zaujmout nejobjemnější strom světa – sekvojovec obrovský (Sequiadendron giganteum), který má velmi měkkou kůru, která ho chrání proti požárům. Dva exempláře druhu nahovětvec dvoudomý (Gymnocladus dioica) jsou staré již téměř 90 let a jsou asi nejstaršími rostlinami ve venkovní expozici. Starobylou rostlinou, příbuznou jehličnanům, je jinan dvoulaločný (Gingko biloba), využitelný v léčivých přípravcích či kuchyni, nebo liliovník tulipánokvětý (Liriodendron tulipifera), jehož mohutné květy připomínají květy lilie.
