Novodobá botanická zahrada v Teplicích nevznikla na zelené louce, její plocha byla pro zahradnické účely využívána již přibližně sto let. O skutečném počátku zahrady koncem 19. století toho mnoho nevíme. Snad v něm sehrál významnou roli kníže Edmund Clary-Aldringen, možné ale je i to, že jde o pouhou pověst. S jistotou víme, že ve stavebních plánech budov, pocházejících z roku 1904, najdeme slovo Stadtgärtnerei, tedy městské zahradnictví. Původní skleníky, které sloužily především lázním, ať již k produkci řezaných květin nebo k zimování palem a další mobilní zeleně, se podařilo počátkem sedmdesátých let minulého století zrekonstruovat a jako botanickou zahradu veřejnosti zpřístupnit v březnu 1975. V té době ovšem byly součástí Technických služeb města.
Jediná botanická zahrada v Ústeckém kraji byla statutárním městem Teplice založena k prvnímu lednu roku 2002. V době oficiálního vzniku zahrada zdědila asi 2 000 druhů rostlin. Necelá polovina byla vysazena v asi hektarové venkovní expozici, větší část patřila k subtropickým a tropickým rostlinám. Přestože expozice vznikaly spíše v nouzových podmínkách, podařilo se díky zahradnické zručnosti a hlavně nadšení pracovníků mnohé, a zahrada za prohlídku rozhodně stála i dříve. K unikátním druhům, které v ní dosud najdete, patří prastarý exemplář afrického jehličnanu Afrocarpus gracilior (subtropický skleník) či ze stejné oblasti pocházející cykas Encephalartos villosus (subtropický skleník), krásný mexický Dasylirion serratifolium či padesátileté kaktusy a jiné sukulenty ze sbírek pana profesora F. Ecka a teplického kaktusáře V. Pulce.
Botanická zahrada Teplice na podzim prvně vydala vlastní Index seminum (seznam semen, která může poskytnout ostatním botanickým zahradám a vědeckým institucím) a navázala kontakt s více než dvěma stovkami nejvýznamnějších botanických zahrad Evropy, Asie, Severní i Jižní Ameriky a Austrálie. Skleníky zůstaly prakticky bez zásahu vzhledem k zamýšlené výstavbě skleníků nových. Proto se zahrada soustředila jen na přípravu větších dřevin k přesazení, což je práce vyžadující roční až dvouletý předstih (regenerace a zahuštění přerušených kořenových balů na obvodu).
Byl vytvořen návrh logických výstavních kolekcí podle geograficky definovaných společenstev rostlin a navýšení počtu pěstovaných druhů rostlin. Za jediný rok jsme nákupem rostlin, semen a především bezplatnými výměnami (zvláště s Botanickou zahradou hl. m. Praha a Zoologickou a botanickou zahradou města Plzně) získali víc než 1 200 nových druhů rostlin, čímž se počet více než zdvojnásobil. V létě 2003 započala výstavba zásobních skleníků o ploše 1 750 m², k jejichž kolaudaci došlo téhož roku v prosinci. Od léta probíhaly přípravy na stěhování vzrostlých keřů a stromů. V zimních měsících roku 2004 proběhl v zásobních sklenících zkušební provoz spojený s průběžným odstraňováním drobných závad.
Ačkoliv jsme při stěhování počítali se ztrátami až 20 % rostlin (podle zkušeností kolegů z jiných zahrad), vše dopadlo mnohem lépe. Až na několik dřevin, které přesadit prostě nelze a je nutné se s jejich ztrátou smířit (citlivost kořenů k narušení – papáje, myrtovité, vzrostlé pandany) a (ojedinělé) vyřazené rostliny balastní, obecně známé, jež jsme v nové expozici již použít nechtěli, vejdou se celkové ztráty stěhování do 15–20 exemplářů, což je naprosto zanedbatelné, protože se pohybujeme v cifrách nedosahujících ani promile kultivovaných druhů. Navíc jsme v roce 2004 vyseli více než 2 000 druhů tropických, subtropických i venkovních rostlin: tím se počet pěstovaných druhů za poslední tři roky oproti počátečnímu stavu zhruba zpětinásobil, důležitější ovšem je, že se především výrazně zkvalitnil.
Ve venkovní expozici proběhlo kácení a vysazování nových stromů. Asfaltové okružní cesty v zahradě nahradily dlážděné cesty, opravena byla pergola a rozvedena závlaha ve venkovní expozici. Nový skleník o ploše 2 400 m² byl dokončen a zkolaudován v prosinci 2005. Po dvouleté uzávěře zahrady jsme cítili pochopitelnou sílící zvědavost Tepličanů. Proto jsme v týdnu od 14. do 22. října 2006 uspořádali Dny otevřených dveří a dosud nehotové dílo představili veřejnosti. Šanci nahlédnout do nových skleníků využilo za deset dnů skoro 14 a půl tisíce návštěvníků. V roce 2006 se zahrada zúčastnila IV. Kongresu evropských botanických zahrad, stala se řádným členem mezinárodní organizace sdružující botanické zahrady BGCI (Botanic Garden Conservation Institution) a Unie botanických zahrad ČR.
Novodobá historie od otevření nových skleníků se píše od roku 2007 za rozvoje venkovních expozic, informačního systému a nových sbírek rostlin, které vycházejí z expedic, které pořádala botanická zahrada v letech 2010-2015 do Chile, které obohatily jak sbírku v subtropickém skleníku, tak i venkovní expozici. V roce 2018 se začal ke stávajícímu tropickému komplexu budovat nový skalničkový skleník, který hostí choulostivé druhy rostlin pocházející z horských oblastí Evropy, Asie, Severní Ameriky, Jižní Ameriky a Nového Zélandu.
