Novodobá botanická zahrada v Teplicích nevznikla na zelené louce, její plocha byla pro zahradnické účely využívána již přibližně sto let. O skutečném počátku zahrady koncem 19. století toho mnoho nevíme. Snad v něm sehrál významnou roli kníže Edmund Clary-Aldringen, možné ale je i to, že jde o pouhou pověst. S jistotou víme, že ve stavebních plánech budov, pocházejících z roku 1904, najdeme slovo Stadtgärtnerei, tedy městské zahradnictví. Původní skleníky, které sloužily především lázním, ať již k produkci řezaných květin nebo k zimování palem a další mobilní zeleně, se podařilo počátkem sedmdesátých let minulého století zrekonstruovat a jako botanickou zahradu veřejnosti zpřístupnit v březnu 1975. V té době ovšem byly součástí Technických služeb města.
Od 70. let 20. století se Zásobní a sbírková zahrada Teplice postupně rozvíjela a v roce 1975 byla otevřena veřejnosti. Na ploše 2 ha nabízela skleníky s tropickými, subtropickými a sukulentními rostlinami i venkovní expozici. Byla významným vzdělávacím i rekreačním centrem a zároveň produkovala rostliny pro město. Kromě prodeje rostlin a zahradnického materiálu poskytovala průvodcovskou a poradenskou činnost. Sloužila jako oáza přírody v průmyslovém regionu, přinášela krásu rostlin a odpočinek návštěvníkům i lázeňským hostům.
Marie Sternthalová (1948–2024) byla klíčovou osobností v dějinách Botanické zahrady Teplice. Po studiích fytotechniky vedla od roku 1971 Zásobní a sbírkovou zahradu, kde iniciovala její zpřístupnění veřejnosti. Získala cenné sbírky rostlin a v roce 1975 zahradu otevřela. Po politicky vynuceném odchodu v roce 1977 působila v zahradnickém i pedagogickém oboru. Zůstala věrnou návštěvnicí zahrady, kde ráda vzpomínala. Byla inspirativní, energická a optimistická. Její motto: „Chceš-li být šťastný celý život, staň se zahradníkem.“ Poslední rozloučení proběhlo 4. října 2024 v Teplicích.
Odehrávala se v Zásobní a sbírkové zahradě města Teplice 6. až 8. 7. 1976. Celkem se konference zúčastnilo 119 osob, z toho 103 z Československa a 16 ze zahraničí (Bulharsko, NDR, Nizozemsko, Polsko, Sovětský svaz). Z významných českých botaniků a zahradníků vybíráme (v závorce vždy instituce, za kterou vystupují): Milan Blažek (BZ Průhonice), Jiří Haager (ČSAV Praha), Petr Herynek (BZ Praha-Troja), Josef Holzbecher (Arboretum a BZ VŠZ Brno), Vladimír Huml (BZ Praha-Troja), Vladimír Láník (BZ UJEP Brno, dnes BZ MU Brno), Antonín Nohel (Arboretum a BZ VŠZ Brno), Jiří Nohel (BZ UJEP Brno, dnes BZ MU Brno), Milena Roudná (BZ Průhonice), Kamila Skálová (BZ Praha-Troja), Pavel Smrž (BZ UK Praha).
Jiří R. Haager (1943–2022) byl významný botanik a cestovatel, který se zasloužil o rozvoj Botanické zahrady hl. m. Prahy a Botanické zahrady Teplice. Původně biolog, svou vášeň pro tropické rostliny objevil až ve 30 letech. Procestoval Latinskou Ameriku a jihovýchodní Asii, kde sbíral a popisoval nové druhy. Napsal 12 knih, desítky článků a věnoval se křížení orchidejí. Jako ředitel botanických zahrad budoval moderní skleníky a podporoval mladé botaniky. Byl známý svou šetřivostí, vášní pro exotiku a smyslem pro humor. Jeho odkaz v botanice a pěstování tropických rostlin zůstává živý.
Jediná botanická zahrada v Ústeckém kraji byla statutárním městem Teplice založena k prvnímu lednu roku 2002. V době oficiálního vzniku zahrada zdědila asi 2 000 druhů rostlin. Necelá polovina byla vysazena v asi hektarové venkovní expozici, větší část patřila k subtropickým a tropickým rostlinám. Přestože expozice vznikaly spíše v nouzových podmínkách, podařilo se díky zahradnické zručnosti a hlavně nadšení pracovníků mnohé, a zahrada za prohlídku rozhodně stála i dříve. K unikátním druhům, které v ní dosud najdete, patří prastarý exemplář afrického jehličnanu Afrocarpus gracilior (subtropický skleník) či ze stejné oblasti pocházející cykas Encephalartos villosus (subtropický skleník), krásný mexický Dasylirion serratifolium či padesátileté kaktusy a jiné sukulenty ze sbírek pana profesora F. Ecka a teplického kaktusáře V. Pulce.
Po vzniku Botanické zahrady Teplice v roce 2002 se počet pěstovaných druhů rostlin výrazně zvýšil. V roce 2003 začala výstavba zásobních skleníků o ploše 1 750 m², dokončených v prosinci téhož roku. V roce 2004 proběhlo stěhování rostlin do nových prostor s minimálními ztrátami. Do roku 2005 se počet pěstovaných druhů zpětinásobil. Venkovní expozice prošla úpravami, včetně výsadby nových stromů a rekonstrukce cest. Nový expoziční skleník o ploše 2 400 m² byl dokončen v prosinci 2005. V říjnu 2006 se během Dnů otevřených dveří přišlo podívat téměř 14 500 návštěvníků. Nová epocha zahrady započala v slavnostním otevřením 1. května 2007.
Novodobá historie od otevření nových skleníků se píše od roku 2007 za rozvoje venkovních expozic, informačního systému a nových sbírek rostlin, které vycházejí z expedic, které pořádala botanická zahrada v letech 2010-2015 do Chile, které obohatily jak sbírku v subtropickém skleníku, tak i venkovní expozici. V roce 2018 se začal ke stávajícímu tropickému komplexu budovat nový skalničkový skleník, který byl slavnostně otevřen v roce 2021. První rekordní návštěvnosti jsme dosáhli v roce 2022. O rok později byl představen plán rozvoje celé zahrady. V roce 2024 jsme získali akreditaci BGCI a započala příprava projektové dokumentace nového skleníkového zázemí pro sbírky včetně edukačního pavilonu.
