Bývalý ředitel Jiří R. Haager se zabýval křížením orchidejí (čeleď Orchidaceae) a podpětovitých (čeleď Gesneriaceae) rostlin. Tuto práci započal již v Genofondové sbírce Botanického ústavu Československé akademie věd (ČSAV) a pokračoval v ní i v Botanické zahradě hl. m. Prahy. Mnoho těchto rostlin přešlo do Teplic, aby se stalo součástí zdejších sbírek.
V teplické sbírce prvně vykvetly některé orchideje, které J. R. Haager zkřížil již dříve. Orchideje totiž mají poměrně pomalý vývoj a od výsevu po květ uplyne doba od čtyř do desíti let i déle. Nejstarší z těchto hybridů vznikl již v roce 1983 (prvně vykvetl v Teplicích roku 2005) a jeho rodiči byli Anguloa ×ruckeri (Anguloa clowesii × A. hohenlohii) a Lycaste crinita. Výsledkem je poměrně drobná a bohatě kvetoucí rostlina se zářivě žlutými květy zdobenými jen jemnými červenými tečkami uvnitř koruny. To je značně překvapivé, protože mateřská Anguloa je mnohem statnější a vnitřek koruny je kaštanově purpurový. Některá křížení nejsou původní, jde o opakování již uskutečněných – to se týká především Phalaenopsis 'Penang Girl' (= Phalaenopsis bellina × P. venosa), který registroval Ooi Leng Sun již v roce 1984. Při našem křížení byla použita obzvláště tmavá forma P. venosa s kaštanově hnědými květy ukončenými zelenými špičkami okvětních lístků. To se v křížení projevilo a oproti dosud vystavovaným a množeným formám jsme dosáhli krásně sytě měděného zbarvení květů. K původním křížením naopak patří ×Phaiocalanthe 'Lída', hybrid Phaius tankervillae a Calanthe 'Bryan' z konce devadesátých let.
Prvním teplickým hybridem z čeledi podpětovité (Gesneriaceae) byl oblíbený „Honzík“. Achimenes 'Teplice Flame' (2003) vznikl zkřížením Achimenes patens, dovezeným v roce 1997 ze Sierra de las Minas v Guatemale s v roce 1980 registrovaným kultivarem Achimenes 'Tarantella'. Výsledkem je drobnější bohatě kvetoucí rostlina s jasně červenými květy, které téměř nenesou žluté znaky v jícnu zářivě červené koruny.
Nesmírně perspektivní a dnes i u nás oblíbený je rod Kohleria. Zde navázalo původní teplické křížení na dva již dříve vzniklé Haagerovy hybridy, a to Kohleria lanata × K. spicata z konce osmdesátých let a na něj navazujícím Kohleria 'Argus' = Kohleria warszewiczii × (K. lanata × K. spicata) z roku 1996. Rostlina K. warszewiczii, získaná z botanické zahrady Stockholm, není pravděpodobně zcela „čistý“ druh, ale ve své historii má – bohužel neznámé – křížení. Zkřížením Kohleria 'Argus' s Kohleria amabilis var. bogotensis sbíraným Horákem v Ekvádoru vznikl v roce 2003 hybrid nazvaný po bývalé vedoucí zahradnici – Šárka. Protože u takto složitého hybridu, na jehož vzniku se podílely nejméně čtyři druhy, dochází k „rozpadu“ potomstva, bylo možné vybrat šest nejhezčích forem, které udržujeme pod kultivarovými názvy 'Firebird', 'Strawberry Cream', 'Leopard', 'Lovestory', 'Neon Rouge' a 'Surprise'. Některé ze jmenovaných forem byly pak v následujícím období použity k další hybridizaci, především s kultivary Kohleria 'Dragon Blood' a 'Empress'. Pěkné křížení, i když nepůvodní, je Kohleria amabilis var. bogotensis × K. warszewiczii z roku 2002 (J. Boggan ho však uskutečnil již o čtyři roky dříve).
Ze zajímavých mezirodových hybridů z roku 2002 lze jmenovat ještě dva, a to prozatím bezejmennou Moussokohleria = Kohleria 'Argus' × Moussonia elegans a Moussoniantha 'Eva' = Moussonia elegans × Smithiantha cinnabarina 'Palenque', které však dosud nekvetly.
Rod Smithiantha byl v roce 2004 použit k několika křížením. Z nich je rozhodně nejzajímavější hybrid vzniklý ze dvou z „botanických“, čistých druhů, a to matečné Smithiantha aurantiaca sbírané J. R. Haagerem u mexického města Xalapa v roce 1991, zatímco pyl pocházel ze Smithiantha cinnabarina, který sbíraly Rybková, Nováková a Šuchmannová, opět v mexickém státě Chiapas nedaleko města Tuxtla. Výsledkem je roj různě zbarvených rostlin (listy varírují od čistě zelené po sytě fialově probarvené) s jednotně zářivě cinobrově oranžovými květy, které mu daly i jméno 'Teplice Fire'.
Nejzajímavější výsledek dalo křížení Kohleria Šárka 'Firebird' s ekvádorským druhem Pearcea hypocyrtiflora. Zajímavé je především tím, že šlo o první hybrid těchto rodů na světě (publikováno v USA v roce 2006), perspektivní je ale i zahradnicky, protože získané dvě formy Pearceria 'John K. Boggan' (s bronzově zbarvenými listy) a Pearceria 'Romana' (zelenolistá) jsou mnohem odolnější než Pearcea a drobnější než matečná Kohleria.
