V únoru letošního roku se kurátor naší botanické zahrady vydal na expedici do Argentiny, aby zkoumal flóru Patagonie. Tato oblast, rozprostírající se mezi Atlantikem a Andami, je fascinující mozaikou krajin – od suchých stepí přes chladné horské louky a nothofágové lesy až po deštné Valdiviánské pralesy na hranicích s Chile.
Terénní výzkum probíhal ve spolupráci s Katedrou botaniky Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy a Universidad del Comahue v San Carlos de Bariloche. Expedice byla rozdělena na dvě trasy – severní, které se účastnila Botanická zahrada Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy, a jižní, kam kromě našeho kurátora zamířila také botanička ze Zoologické a botanické zahrady města Plzeň. Cílem byl nejen sběr rostlinných vzorků, ale také detailní studium stanovišť, což je nezbytný krok před laboratorní analýzou a vědeckým zpracováním.
"Pracovat v terénu je nenahraditelná zkušenost. Vidět rostliny v jejich přirozeném prostředí nám dává kontext, který ve sbírkách nikdy nenajdeme," popisuje kurátor Jan Ptáček. "Například jihoamerické violky, které jsme pozorovali v horských oblastech, vytvářejí nízké polštáře a kvetou i v extrémních podmínkách. Naopak keř Luma apiculata je známý svou nádhernou oranžovou borkou a aromatickými listy. A pak jsou tu zástupci rodu Calceolaria s jejich nápadnými květy, které vypadají jako malé střevíčky – fascinující adaptace, která přitahuje specifické opylovače. Navíc jsme mohli porovnat podobnosti a rozdíly mezi chilskou a argentinskou stranou And, což je klíčové pro pochopení jejich ekologie."
Patagonskou krajinu Argentiny lze rozdělit do tří hlavních oblastí. Patagonská step se rozprostírá od Atlantiku až k Andám. Kvůli nízkému množství srážek zde dominují suchomilné keře a traviny. S rostoucí nadmořskou výškou se step postupně mění v lesy tvořené nothofágy, zatímco v nejvyšších polohách převládá alpinské bezlesí. V oblastech s dostatkem vlhkosti, zejména v blízkosti jezer a na chilské hranici, se vyskytují fragmenty Valdiviánských deštných lesů.
Expedice odstartovala v San Carlos de Bariloche, kde se nachází partnerská univerzita. Odtud vedla trasa podél And po legendární silnici Ruta 40 až k 52. rovnoběžce, nejjižnějšímu bodu cesty. Poté se skupina vydala směrem k Atlantiku a zpět na sever s průzkumy vnitrozemských oblastí. Během dvaceti dní expedice urazila přes 7500 kilometrů a navštívila více než 100 lokalit.
Expedice byla také přínosná pro mladé vědce – jedním z účastníků byl student, který pod vedením našeho kurátora vypracoval svou bakalářskou práci zaměřenou na jihoamerickou flóru. Jeho výzkum se nyní stane součástí širšího studia biodiverzity regionu.
Ředitel botanické zahrady Petr Šíla shrnuje význam expedice: "Spolupráce na mezinárodních výzkumech je pro naši zahradu klíčová. Nejenže nám umožňuje rozšiřovat znalosti a odborné sbírky, ale také propojuje naše odborníky s kolegy po celém světě. Zároveň věříme, že popularizace těchto výprav přiláká nové generace botaniků a ochranářů přírody."
Jak se ukazuje, tango mezi stepí a horami má mnohem více podob, než bychom si na první pohled mohli myslet.
