Představte si situaci, že jedete do úplně cizí země, kde jste nikdy předtím nebyli a zajímají vás rostliny. Nastudujete si publikace, místní flóru a určovací klíče a vydáte se do tropického lesa (nebo kamkoliv jinam). Některé druhy vám budou třeba známé ze skleníku nebo z publikace, ale také se může stát, že budete koukat s otevřenou pusou, co to je vlastně za bylinu, keř či strom. Rostlina nemusí být zrovna v určitelném stavu a potřebujete ji nějak pojmenovat a zařadit. Samozřejmě, dáte ji sběrové číslo a když víte, tak i čeleď (ovšem i to může být někdy oříšek).
Když vám ta rostlina připomíná něco známého a chcete vypadat vědecky, použijete latinskou zkratku aff. (affinis), což znamená příbuzný nebo podobný. V taxonomii se používá, když se jedinec velmi podobá určitému druhu, ale není jisté, zda se jedná o stejný druh nebo o druh blízce příbuzný. Když ani tam nejste, pak přichází popis jako „malý stromek“, „vypadá jak pivoňka úzkolistá“ nebo „pichlavý bodlák“.
Proč vlastně o tom píšeme? Máme konkrétní příklad z naší zahrady. Jiří Haager na expedici v Guatemale v roce 1997 (tehdy ještě za Botanickou zahradu hl. m. Prahy) sebral keř, který měl bílé bobule a připomínaly mu pámelník (Symphoricarpos) – to je keř, který se u nás používá do živých plotů a dětem se hází bílé kuličky, aby je praskaly. Od té doby si tato rostlina nesla toto jméno, než ovšem vykvetla a objevily se její žluté, zvonkovité květy, které provoněly celý skleník. Nyní jsme mohli rostlinu určit jako Chiococca alba z čeledi Rubiaceae (mořenovité). A když jsme se podívali na fotografie na její bílé plody, popis jako pámelník nemohl být přesnější. Chiococca alba je stálezelený keř či spíše liána, jejíž areál se táhne od jihu Spojených států až po jih tropické Jižní Ameriky. Na Červeném seznamu patří mezi málo dotčené druhy (LC, Least concern). Její kořeny mají použití v bylinné medicíně jako projímadlo, dávící prostředek a diuretikum.
Práce v botanické zahradě tak může být napínavou detektivkou při určování neznámých druhů. Kromě uchovávání cenných sbírek rostlin je nesmírně důležité i uchovávání příběhů lidí a jejich práce. I to je jedno z posláních teplické botanické zahrady.
