Výstava nese název „Myslí, tedy jsou“ a její vernisáž dala tomuto výroku překvapivě konkrétní podobu. Každý z obrazů jako by skutečně přemýšlel – ne však rozumem, ale vlastní vnitřní logikou, tichým jazykem barev, tvarů a vrstev. Všechny nesly znaky citlivého rukopisu Zuzany Bím Novotné, autorky, která se do svých děl nebojí otisknout vlastní zkušenost i otázky, jež si nelze zodpovědět snadno.
Večer se odehrál v přirozeném rytmu, bez velkých gest, ale s jasným podtextem sdílení a otevřenosti. Malířka sama do něj přispěla nečekaným, ale silně rezonujícím hudebním vystoupením s tibetskými mísami. Jejich zvuk nepůsobil jako doprovod, ale jako obohacení výstavy – jiná forma vyjádření téhož vnitřního světa.
„Zuzana Bím Novotná je skvělá umělkyně, která u nás již vystavovala a já osobně jsem rád, že její obrazy můžeme pověsit na zeď foyer i tento rok. Bez umění by ten život byl zkrátka o něco chudší,“ říká ředitel zahrady Petr Šíla.
Všichni účastníci nakonec odešli, ale foyer zahrady přesto nezůstalo prázdné. Ona jedinečná atmosféra, která zde toho večera panovala, nezmizela, naopak přetrvala. Obrazy stále „mluví“, a kdo mezi ně zavítá, může se zaposlouchat a vyslechnout si, co mu sdělují...
