Holoubek diamantový je drobnější zástupce čeledi měkkozobých pocházejících z Austrálie. Žije v párech nebo v menších skupinách na celém kontinentu s výjimkou jihozápadu, vždy v blízkosti vody. Typickým stanovištěm jsou lesíky akácií. Jeho potravu tvoří především semena, ale nevyhýbá se ani hmyzu.
Zebřička patří mezi nejrozšířenější druh astrildovitých ptáků ve střední části Austrálie, nejhojnější jsou však ve stepích s roztroušeným porostem stromů a keřů. Jejich potravou jsou zejména semena různých obilovin a trav. Jejich chov v lidské péči se datuje od první poloviny 19. století. Samci mají oranžovou lícní skvrnu a červený zobák, samice ho mají oranžový.
Ze suchých oblastí Austrálie pochází tento menší a velmi oblíbený druh papouška, který byl popsán v roce 1805 britským přírodovědcem Georgem Shaw, a v roce 1840 byl dovezen lodí do Evropy přírodovědcem a malířem ptáků Johnem Gouldem. Od té doby se stal třetím nejběžnějším domácím mazlíčkem (po psech a kočkách). Český název andulka vznikl zkomolením latinského názvu undulatus, což znamená vlnkovaný.
V přírodě se shlukují do obrovských hejn, ve kterých hledají vodu a potravu. Tu tvoří zejména semena trav, ale nepohrdnou ani zelenými částmi rostlin. V době hojnosti potravy dochází k páření a samička klade 4-6 vajec, na kterých sedí 18-21 dní. Mláďata jsou holá a slepá, oči otevírají po deseti dnech a po pěti týdnech opouštějí hnízda. Dospělci se v přírodě dožívají obvykle 5-10 let, v zajetí je doba delší (až 18 let). Dospělý samec má nápadně modře zbarvené ozobí, což je měkká, většinou neopeřená část, která se nachází nad zobákem. Samička ho má růžové nebo hnědavé.
Tlamovci jsou sladkovodní ryby pocházející hlavně z jezer Velké příkopové propadliny v Africe (jezera Malawi, Tanganika a Viktoriino). Jejich hlavní zvláštností oproti jiným akvarijním rybám je jejich rozmnožování a péče o potomstvo. Samičky své oplozené jikry berou do svých tlamek, aby je uchránily před ostatními rybami, a takto je ochraňují po celou dobu jejich vývoje, kdy jsou nejvíce zranitelné. Mezi tlamovce patří velké množství rodů a jsou výjimeční i svou velkou barevnou rozmanitostí.
Vrubozubcovité (Cichlidae, česky označovány jako cichlidy) je čeleď ostnoploutvých paprskoploutvých ryb, mezi něž patří i tlamovci z východoafrických jezer. Právě u nich proběhla tzv. adaptivní radiace – zrychlené evoluční rozrůznění při obsazování nového prostředí. Během krátké doby se vyvinuly druhy, které se mezi sebou odlišují zejména tvarem hlavy, která úzce souvisí s potravní specializací. Ať už se jedná o filtrátory planktonu, spásače řas, predátory s mohutnými čelistmi či drtiče schránek měkkýšů.
Určitě nebudete mít problém najít růžovou rybu s výraznými pysky. Jmenuje se čichavec líbající (Helostoma temmincki) a své jméno získal podle zvláštně tvarované tlamy, která připomíná dva pysky. Pokud uvidíte dvě ryby, jak se líbají, pak se jedná o dva samce, kteří tímto způsobem měří své síly. Uvnitř tlamy se nacházejí kartáčovité zoubky, které jsou uzpůsobené k oškrabávání nánosů řas.
Jedná se o podřád ostnoploutvých paprskoploutvých ryb ze sladkých vod jihovýchodní a východní Asie. Jméno je odvozeno podle specializovaného orgánu – labyrintu, s jehož pomocí jsou ryby schopné dýchat atmosférický kyslík v biotopech s málo prokysličenou vodou (např. rýžová pole). Do této skupiny patří např. čichavci rodu Trichogaster nebo Helostoma. Nadechování nad hladinu lze pozorovat např. u čichavce líbajícího (Helostoma temmincki).
.jpg)
Piraňa plodožravá patří mezi všežravce – konzumuje zelené krmivo, rybí maso, červy, plody i speciální umělá krmiva. Má velké, silné, ploché zuby, s jejichž pomocí drtí skořápky ořechů či pecky. Pohlaví je velmi těžce zjistitelné. Mladší jedinci mají stříbřitou barvu s červeným břichem, v dospělosti se však jejich zbarvení mění na černé.
Felsuma madagaskarská patří mezi stromové gekony. Samec je větší než samice a bývá i pestřeji zbarvený. V přírodě se živí hmyzem, pavouky, přezrálým měkkým ovocem a nektarem z květů. Obranou je jim hbitý útěk, v horším případě, kdy není jiného východiska, pouštějí ocas, který jim opět doroste. Na spodní straně prstů mají drobné příchytné lamely, díky kterým se udrží na velmi hladkém svislém povrchu.
O jihoamerické akvárium se kromě naší zahradnice stará i jedna ryba – krunýřovec (Ancistrus sp.). Tuto rybu můžete často spatřit přilepenou na předním skle akvária, jak se živí řasami pomocí škrabkovitých úst. Tělo kryjí četné kostěné destičky, které připomínají krunýř. Jejich aktivita je převážně za soumraku a v noci. Označení sp. (species) nese kvůli mnohačetným křížením tří přírodních druhů – krunýřovce mnohoostného (A. multispinis), krunýřovce skvrnitého (A. cirrhosus) a krunýřovce modrého (A. dolichopterus).
.jpg)
Terčovci (Symphysodon) jsou označovány za „krále akvarijních ryb“. Jejich chov a odchov v zajetí není jednoduchý a vyžaduje péči zkušeného akvaristy. Nejnápadnější charakteristikou terčovců je diskovité tělo. Mláďata jsou první týden odkázána na výživu sekretem, který rodičovské ryby vylučují na bocích. Doma jsou v povodí Amazonky v Jižní Americe.
Rod Potamotrygon zastupuje sladkovodní rejnoky pocházející z řek Jižní Ameriky. Patří mezi blízké příbuzné žraloků. Jejich české jméno trnucha (které se používá pro více rodů) je odvozeno od jedovatého ostnu, jehož bodnutí je pro člověka nebezpečné. Říká se, že domorodci z Jižní Ameriky se bojí rejnoků více než piraně. V substrátu z jemného písku se rádi zahrabávají a odpočívají v něm. Jedná se o predátory, kterým chutná široká škála potravy od měkkýšů, korýšů, až po malé rybky. Zajímavostí je fakt, že mají uvolněné čelistní klouby, které jim umožňují žvýkat potravu podobným způsobem, jakým to známe u savců.
Tyto krásné trnuchy jsme získali od firmy Japafish.
Jejich domovinou jsou stojaté nebo pomalu tekoucí vody jihoamerických řek. Jsou to dravé a velmi čilé ryby, které lze chovat jen s podobně velkými rybami schopnými se bránit. Vrubozubci jsou naprosto neúnavnými dělníky při přestavbě akvária. V nádrži neustále něco přehrabují, přemisťují a poškozují rostliny – ani velké kameny jim nedělají velké problémy. Při stresu se položí na dno a dlouhou dobu předstírají, že jsou mrtvé.
Želva vroubená (Testudo marginata) patří mezi největší evropské zástupce. Její přirozený výskyt zahrnuje zejména jižní Řecko (od poloostrova Peloponés až k hoře Olymp), ale izolované populace nalezneme na Balkáně, v Itálii a severovýchodní Sardinii. Typickým biotopem jsou slunné kamenité svahy s keřovým porostem umožňujícím úkryt před spalujícím sluncem. Její popis uveřejnil německý přírodovědec Johann David Schoepff (1752-1800) v roce 1789.
Charakteristickým znakem jsou prodloužené zadní štíty karapaxu (hřbetní části krunýře). Může dorůstat délky až 35 cm a vážit až 5 kg. Samci jsou o málo větší jak samice. Dospělosti dosahují po 10 až 15 letech, dožívat se mohou 70 až 100 let. V jedné snůšce mohou mít od 3-14 vajec, které se líhnou po 55-65 dnech.
Želvu chováme v dostatečně v rozměrném teráriu a můžeme využívat i venkovní výběh, který dostatečně zabezpečíme proti úniku. Je vhodné jim umožnit zimování snížením teploty nebo želvu zazimovat v bedničce s pískem a suchým listím v chladnější místnosti (např. nevytápěný sklep).
Želva zelenavá (Testudo hermanni) patří pravděpodobně mezi nejoblíbenější druh suchozemské želvy chované v zajetí. Její přirozený výskyt zahrnuje zejména Řecko a další balkánské státy. Některé poddruhy se usídlily v Itálii, jižní Francii a východním Španělsku. Typickým biotopem je volná krajina zarostlá keři poskytující dostatek stínu.
